Ještě bych možná otevřel jedno téma a to jsou dohody a jejich potenciální porušování soupeři. A chtěl bych se zamyslet nad tím, kdy dohodu ještě nabízet a kdy už ne. Nechci tím ale zpochybňovat nabízení dohod na úrovni NT jako takové, o tom mám jasno.
Existuje užší špička, do které bych zařadil zhruba Slovensko, Polsko, Španělsko, Itálii, Francii, Čínu a USA. V rámci těchto soupeřů obvykle není problém se dohodnout na TIE, pokud vyloženě není jedna ze stran v situaci, že je nucená riskovat a hlavně je možné se na slovo protistrany dlouhodobě spolehnout, pokud je dohoda učiněna.
Pak ale následují týmy druhého sledu, u kterých těžko předpokládat, že by vůbec měly na stejné úsilí nějakou šanci, nicméně může být pro ně i tak výhodné náladu pošetřit. U těchto týmů jsme často schopni vyhrát i na TIE-normal a jak se v poslední době ukazuje, otevřený zápas jsme schopni hrát i TIE-CT. A v těchto případech se naskýtá otázka, jestli se vůbec o nějakou dohodu pokoušet. Lepší je možná hrát TIE bez dohody, než soupeři schopnému dohodu porušit dopředu náš TIE avizovat. Může se pak k CT odhodlat až na základě dohody a jinak by ho třeba ani nehrál.
Pak jsou týmy třetího sledu, kde o dohodě ani neuvažuju a hraju TIE tak jako tak, protože věřím ve výhru i proti CT.